Co se Sacharin honí hlavou

Na začátek tohoto příběhu se musíme vrátit o pár let zpět. Přesně do chvíle, kdy jsem se nastěhovala do svého současného domova. A jako první bylo potřeba zařídit připojení k internetu. Potřebuji ho k práci. A nejen k ní… Měla to být formalita. S mým poskytovatelem jsem spokojená řadu let – prostě vyměnit jednu adresu za druhou.

Jenže po zapojení se zde začalo dít něco neobvyklého. A pokud ve vás ta věta vzbudila choutky na nadpřirozeno, musím vás zklamat. To jen internet – stal se nestabilním. Sekal se, byl pomalý a nebo úplně vypadával. Sice třeba jen na pár vteřin, ale jo. A když se vám to stane několikrát za hodinu… A než se zeptáte – připojený byl jen jeden notebook, dva mobily a žárovka. Nic, co by mělo wifi výrazně přetěžovat. Diagnostika na lince vyšla naprázdno. Nevidí žádný problém. Vystřídali se u mě dva, nebo tři technici. Nic nenašli. A ono se blbě dokazuje, že vám ten internet zlobí, když je to náhodné a mnohdy krátkodobé, ačkoli časté. Vyměnili mi wifi krabičku, posílili rychlost internetu… a furt nic. Na jejich pobočce jsem se už cítila jako doma. Nebyl týden, kdy bych tam nešla. Jako omluvu jsem nasbírala tolik bezdrátových sluchátek a ochranných skel na telefon, že jsem je začala rozdávat… Uvažovala jsem nad tím, zda neodejít jinam. Když tu se stal zázrak.

Ten internet se uklidnil. Sám od sebe. Neptejte se mě proč, neptejte se mě jak, ale věci se obrátily k lepšímu. Tedy částečně. Přes den fungoval relativně bez problémů, ale večer se evidentně rozhodl dát si pauzu a mezi 18:00 a 23:00 mi vždycky přestal fungovat. Někdy už v těch šest, jindy až v těch jedenáct, často někde mezitím. Zpočátku to byla taková úleva oproti předcházející situaci, že jsem to ani tolik neregistrovala. Přes den běžel a já se mohla přestat obávat o mou práci. Jenže… Když se něco děje dlouhodobě, začnete to chtě nechtě vnímat. Navíc večer pravidelně relaxuju u filmu či seriálu, pomáhá mi to po mentálně náročném dni. Ovšem to úplně nejde, pokud se vám děj (v tom lepším případě) zasekne každou minutu a půl. V tom horším po pár vteřinách. Nejbizarnější se ovšem staly situace, kdy signál vypadl úplně. Zatímco platformy typu Netflix a Disney měly problém se vůbec načíst a tvrdily, že nejsem připojená k internetu, ikonka wifi signálu na mobilu, (kde jsem se na film dívala) hlásila plný počet čárek. Ostatní stránky buď také načíst nešly, nebo velmi, velmi pomalu. Zajímavostí je, že nefunkčnost kolísala den ode dne – někdy, když se Disney či HBO odporoučelo, fungoval mi aspoň Netflix. Jindy nešel ani Netflix ani Youtube či jiné weby. A to mi přitom třeba i můj notebook hlásil, že internetové připojení mám, že diagnostika je v pořádku, ale weby tvrdily, že připojená nejsem…

Tomu říkám totální bolehlav. Nenapíchnul se na mě někdo? I takové návrhy padaly. Jenže můj antivirový program jiná zařízení než ta moje nenašel. A tím končí mé hackerské schopnosti, jak to zjistit. Vtipná paní na lince mi třeba oznámila, že aby měli správnou diagnostiku, musela bych zavolat přímo v době té poruchy. Jenže jejich pracovní doba končí nejpozději v osm večer. A já sice psala, že net začíná zlobit mezi 18-23, ale před 20 hodinou se to stává tak málo, že když zrovna jo, prostě jsem buď zapomněla, nebo právě hostila návštěvu… Paní operátorka mě nabádala i k tomu, ať zavolám klidně chvilku předtím (například 19:30), jenomže já věděla, že za normálních okolností mimo poruchu tam nevidí nikdy nic. A hlavně bylo by to k něčemu? Diagnostiku sítě dělali několikrát i mimo pracovní dobu přes robota a… no můžete zkusit hádat.

Tak jsem se s tou neřešitelnou záhadou nakonec naučila žít. A když internet doma nefungoval, zapnula jsem data v mobilu. Ta mi spolehlivě jela. Jenže je nemám neomezená. A platit navíc se mi to nechce. Vždyť právě proto mám doma wifi, abych neplácala data! Jde mi o princip. Mít pro změnu jen data v mobilu není zase ideální kvůli práci… Signál by mi mohl vypadnout, když mi bude někdo volat. A nejspíš by mi zrušení pevného internetu zvedlo cenu ostatních služeb. Jo, naučila jsem se s tím žít. Ale podvědomě stále uvažovala, zda nejít jinam. Otázka však zněla: kam? Moje babička má jiného poskytovatele a také se jí nevyhnuly problémy. Nechtěla jsem, aby to bylo jako z bláta do louže…

No a před pár týdny mi má společnost volala zase. Operátorka chtěla původně řešit něco jiného, ale já už tak nějak reflexivně problém s internetem zmínila. Nechci vyvolávat falešný dojem spokojeného zákazníka, když to tak není. Pak to jednou s firmou budu řešit, řeknu, že to zlobí roky, a oni na to konto prohlásí, že tehdy a tehdy jsem operátorovi odkývala, že je vše v pořádku… Ani náhodou. A také jsem tajně doufala, že někdy někdo vymyslí řešení. A tahle paní nadhodila, že by mi internet navedli po optickém kabelu. Je to rychlejší a celkově lepší, než starý způsob. Zamyslela jsem se. Ok, proč ne?

Termín se dohodl až překvapivě rychle. Pan technik byl milý a dorazil ještě dřív, než původně měl, což mi vyhovovalo. Představovala jsem si, že se tak dřív dostanu do města a k vyřizování dalších věcí. Zpočátku šlo všechno dobře - když pominu fakt, že za a) vrtal do zdi, ačkoli mě na to nikdo nepřipravil, a za b) potřeboval klíče, které jsem nejdřív musela najít, protože mi říkali, že mimo přístup do bytu to celé nic vyžadovat nebude. Ale jinak mu šla práce od ruky, já nám udělala šťávu a kulisu tvořila příjemná lehká konverzace. Jenže těsně před cílovou páskou…

Pan technik už několik minut zíral na bílou modře blikající krabičku. Pak se zahleděl na mě a zahlásil: „Hezky to bliká, správně to bliká, jenom už to na můj vkus bliká nějak moc dlouho…“ Totiž ta krabička měla po chvíli začít modře trvale svítit. Jenže ta moje blikala vesele dál. A blikala a blikala… Nakonec se k nám po telefonu připojil další pán. Společně se radili, co s tím. Mě zachvátila nervozita. Vystupňovaná i tím, že jsem měla hlad. Chtěla jsem se najíst až ve městě a ta vidina se začínala vzdalovat… Pán neúnavně hledal problém. Kontroloval rozvody dole, kontroloval rozvody na patře, povyměňoval kablíky a důsledně pohlídal jejich zapojení, udělal nový svár optického kabelu… nic. Jelikož jsem mu hodně zkráceně pověděla, jaké tu mám s internetem trable, začaly padat hlášky typu:

„To je záhada, všechno je správně, mělo by to jít, tak proč to nejde?“

„Já vám snad začnu věřit, že je tu ten internet prokletý…“

„Začínám si myslet, že jediné řešení pro vaše problémy s internetem je se přestěhovat.“

S obavou hlase jsem své nejbližší ve chvílích osamění po telefonu informovala, že se momentálně bojím toho, aby mi neřekl, že už neví co dál. Že celá ta práce byla zbytečná. Optický kabel tu jednoduše nejede a bude všechno muset vracet zpátky tak, jak to bylo. Mně tu zůstane na památku jen nově vyvrtaná zásuvka… Inu, pořád lepší, než aby mi internet nefungoval vůbec, ale… Až nakonec přišel s tím, že chyba je v samotné bílé modře blikající krabičce! Dostala jsem novou a internet se rozjel. Ale jen tak na okraj, on vyměnil úplně všechno, lítat nahoru a dolů, ale tu krabičku nechal být? Trošku paradox. Ale chápu, že se tvářila funkčně a že snad ani jinou neměl původně u sebe…

Nicméně nebylo vyhráno. Jak se bude připojení chovat večer? No zatím to po dvou dnech vypadá… že úplně stejně blbě. Tak vám nevím, je to tu prokletý?