Cestování vlakem s handicapem
Nikdy mě nenapadlo, že tento "rubrikový seriál" začnu zrovna tímto tématem. Ale ono se o něm moc nemluví, tak proč ne. Já ráda jezdím vlakem. Pro držitele průkazu ZTP a ZTPP je to celkem levný způsob, jak se z bodu A dostat do bodu B. Aby ne - díky značné ZTP slevě na jízdné. A upřímně, ještěže ta sleva existuje. Za to martýrium a překážky a negativa, co rozhodnutí - dnes pojedu vlakem - přináší.
Co musíte vědět, než se rozhodnete cestu absolvovat
1. Ne každá vlaková stanice je bezbariérová. Buď peróny (nástupiště), nebo hala. V obou případech vám doporučuju na cestu s tímhle cílem zapomenout. Ačkoli pokud je bariérová pouze hala a vy máte mechanický vozík, asistent vás může dostat ven. Na stránkách ČD je popis bezbariérovosti jednotlivých stanic. Často však ne aktuální, tak si tam raději předem zavolejte. Informujte se.
2. Vlak, kterým pojedete, musí mít bezbariérový přístup. Dá se domluvit i cesta vlakem, který ho normálně nemá (zařadí se mimořádně vůz, který se jako bezbariérový přístup počítá), ale to je na domluvě a realizovatelnosti. Myslím - a jistá si teď nejsem, jelikož jsem to nikdy nepotřebovala - že je to ale potřeba řešit týden před plánovanou cestou. Bezbariérový vlak se pozná podle toho, že vás mají kam a nějakým způsobem možnost naložit do vlaku. Kam znamená - podle předpisů - buď klasický prostor pro cestující, speciální kupé pro vozíčkáře, nebo hitlák - tedy prostor, kam se běžně ukládají balíky. Neděste se, není to tak strašné, jak to zní, ale k tomu se dostanu. Jak zahrnuje množinu plošin vestavěných do vlaku (obsluhuje vlaková četa), nejrůznější nájezdy (u vlaků nízkopodlažních - obsluhuje vlaková četa) a manuálně ovládané plošiny mimo vlak s vlastní obsluhou. Tu povětšinou zajišťují zaměstnanci, kteří na stanici zpravují i příjem a rozvoz balíků. Proto má také manuální plošina mimo vlak provozní dobu.
A teď hurá na cestu... Ale...
1. vlak, kterým pojedete, je nutné objednat 24 hodin dopředu
Zdravý člověk přiběhne za pět minut dvanáct do dopravní haly, zhlédne vlaky, co se zrovna chystají odjet, rychlým kalkulem rozhodne, jestli pojede k mamince, nebo bratrovi, koupí jízdenku, sedne do vlaku a jede. I s objemným kufrem, protože ten syčák vás právě vyhodil z bytu! A vy nemáte, kam jít, jelikož tu přátele ještě nemáte, protože jste se přistěhovali nedávno. Tak hurá na vlak a domů. Nebo kamkoli jinam.
Tak přihodit se tato peripetie ženě na vozíku, tvrdě narazí. A ona to ví. Vlak pro cestu vozíčkáře se musí bez výjimky objednat 24 hodin dopředu přes objednávkový formulář Českých drah na webu. Narovinu - svoji logiku to má. Někdy totiž může být už dosažen maximální možný počet vozíčkářů v daném vlaku. V případě plošin, které vás do vlaku dostanou, je potřeba také vyzkoušet jejich funkčnost (pokud jsou součástí vlaku), popřípadě zajistit jejich obsluhu (pokud součástí nejsou a jedná se například o stanici, kde běžně obsluha nebývá - u těch menších - a jsou schopni ji zajistit).
V praxi to ovšem vypadá tak, že pokud si vyberete vlak, který bezbariérový přístup má svůj, stačí zavolat vlakové četě, jestli mají místo a funkční plošinu a mohli byste v klidu jet. A ani u těch manuálních strojů mimo vlak by to nebylo tak těžké - stačí se s obsluhou domluvit, kdy bude mít volněji (ti nemívají čas právě kvůli rozvozu balíků), počkat na příhodný spoj a jet později, nežli vůbec. Jenže pravidla jsou pravidla, že. Argument, který se tohoto pravidla zastává, zní, že se musí právě zkoušet funkčnost plošin. Dovolte, abych se zasmála. Ony jsou některé (ty v rychlících hlavně) tak nevypočitatelné, že při zkoušení před výjezdem z první stanice fungují, po zapnutí o pár stanic později ovšem nikoli. Tak k čemu to je? Navíc to zkoušení je opravdu v tom - zapnout, vypnout, funguje - a to se dá učinit v kterékoli stanici během jízdy. A že toto pravidlo platí i u nízkopodlažních vlaků, kam se dostanete buď pomocí nájezdu, nebo jednoduše jako u nástupu do metra v Praze, čili prostě vjedete dovnitř (v závislosti na nástupištích stanice), netřeba komentovat. Nehledě na to, že pokud máte šikovného asistenta, nepotřebuje nájezd, protože je to podobné jako překonat obrubník na chodníku. A vytáhne vás tam (na mechanickém vozíku) sám.
Abych to uvedla na pravou míru - nejsem proti lhůtě objednání. Ale 24 hodin? Když je to prostě o tom - Franto, má vlak v deset bezbariérový přístup? Jo. Jede už tam někdo na vozíku? Ne. Tak fajn, plošina funguje? Ráno jsme to nezkoušeli, počkej do další stanice... ehm... jojo! - tak kde to jsme? Logicky k tomu - když je vlak v deset vozíčkáři plný, plošina je rozbitá, nebo bezbariérový přístup není - prostě nepojedu. Ale nejet vůbec, když stanicí za den profrčí x vlaků s bezbariérovým přístupem, volnou kapacitou a potenciální možností naložit vlakovou, či manuální plošinou? A to jen proto, že to není objednané? Eh?
Ráda říkám, že ten, kdo to vymyslel, si nejspíš myslí, že invalidní člověk je cvičená bezduchá opička, které se nic v životě neděje neplánovaně. Nejspíš vlakem jezdí jenom po plánovaných výletech. Co jiného taky, že jo. A že máte sestru, která vás nutně potřebuje v nastalé životní krizi? Tu si měla naplánovat 24 hodin dopředu. A dát vědět, abych si objednala vlak. Jsem jediná, komu to přijde na hlavu? To samé, když jezdíte do školy a odpadnou vám přednášky. Logicky byste podle těchto pravidel měli trčet v hale šest hodin, než pojede vámi sjednaný spoj. Jet dřív? To si s chudáků zaměstnanců děláte blázny, že jo? (Opravdu mi nejednou tak bylo vyčiněno, když jsem nechtěla čekat na vlak čtyři, nebo osm hodin.) Neumíte si představit ty pocity diskriminace, co v ten moment zažíváte. Ještě, když na vás zaměstnanec ČD ječí, že porušujete předpisy a co si to dovolujete. Zpravidla jsem klidná a rozhodná a trvám na svém, nebo se i ohradím a vysvětluju pointu nesmyslnosti jako teď vám. Ale uvnitř to zraňuje. To si člověk nesmí holt tak brát.
Naštěstí jsou ale lidé i soudní. A objednat jízdu jinak než 24 hodin dopředu vám sem tam projde. Je to o lidech a samozřejmě o parametrech dané cesty. A taky o tom, jak často jezdíte a kam a jestli si vás zaměstnanci pamatují. Mě snad ano, a tímto děkuji všem, kteří seč berou v potaz předpisy, jsou schopni lidsky a logicky jednat mimo ně.
2. 30 minut před odjezdem vlaku buďte na nádraží
Ok, chápu to v případě, že vlak už stojí ve stanici. Personál si v klidu vozíčkáře naloží a neohrozí včasný odjezd vlaku. Často je ale praxe taková, že čekáte na příjezd vlaku a dřív prostě nenaloží nikoho. Tak na co? Na to aby věděli, že pojedete? Blbost. Stejně čekají do plánovaného odjezdu, jestli se neukážete. A nastoupíte tak, či tak. Nebylo by lepší, půl hodiny před odjezdem potvrďte, že pojedete? Ačkoli spíš oni by měli volat vám. Oni telefonní kontakt mají z objednávky, ten, kdo nejezdí, neví, kam volat (a pokladny to nejsou). Tady bych chtěla apelovat na vozíčkáře. Volejte, když nepojedete. Je to slušnost a personál aspoň ví, co se děje. Zrušte tu cestu. Pak si možná přestanou zaměstnanci ČD myslet, že si z nich děláme dobrý den. Kam volat? Zjistěte si to u vaší nástupní stanice, určitě vám kontakt dají. ČD infolinku bych vynechala. Nějak jim chybí součinnost a zrušení cesty se někdy nedostane k těm správným lidem. A i při rušení počítejte s tím, že je to o lidech a možná na vás budou hartusit, jako že cože? S dramatickým povzdechem. Protože s tím mají tolik práce a vy jim to pak zrušíte, no jak si to můžete dovolit. No a pak jednou sedíte v kupé a čekáte, protože prý pojede ještě další vozíčkář. Jenže on se neukáže a vlakvedoucí si před vámi smutně vzdychne - kdyby to aspoň zrušil... No možná se bál dramatických diskriminačních keců.
Ve vlaku
Myslím, že o klasickém vlakovém prostoru se nemá cenu rozepisovat. Kupé pro vozíčkáře to je hlavně na rychlících nové moderní automatické. Se stolečkem a zásuvkou. Oknem. A je to fajn. Jen po ránu se tam absolutně nedá spát. (Stejně jako v otevřených typech osobáků typu regionka a štádler.) Všude zářivky, zvuky, pípání. No děs. Proto jsem se tetelila blahem, když jsem ráno v pět musela jet hitlákem. To je část vlaku, kde rychlík (hlavně) nechává balíky a kola. Někomu to přijde dehumanizující, mě vůbec. Není to tak, že by vás vmáčkli jako sardinku mezi krabice a na hlavu vám padala kola. Je to prostě velký prostor, kde vedle vás na zemi může a nemusí ležet krabice. V kupé zas třeba batohy spolucestujících, no a? Okno tam je, i když mřížkované. Žárovka na stropě, když si chcete třeba číst. Ale dá se i zhasnout a je tam absolutní krásná tma, kdy se dá spát. Ano, nikdo z cestujících se k vám nedostane a co? Aspoň vás taky nikdo neokrade a ne vždycky chcete společnost. A když už s sebou společnost máte, nikdo neříkal, že jí chápavý vlakvedoucí nepůjčí židli, aby si měla kam sednout. Anebo že vám asistent nemůže pomoct přejít do kupé a vozík nechat tam, kde je. Navíc hitlák je spolehlivý v zimě. Manuální dveře tohoto vozu nakonec většinou i v mrazu a pokryté ledem nějak otevřete a nastoupíte. Automatické dveře kupé pro vozíčkáře neotevře nic. Přimrznou. A vás buď musí honem rychle naložit nějak jinak a někam jinam, když to jde. V horším případě se omluví, vy chápavě pokýváte hlavou a i přes objednanou cestu vlak mizí v dáli bez vás. A vy bez objednání 24 hodin dopředu řešíte se zaměstnanci přepravu náhradním vlakem. A najednou to jde. Bez nadávání.
A když konečně dojedete do cíle, mnohdy máte co vyprávět. Protože i vám se stane, že je vlak na trati 120 minut kvůli nehodě, protože i u vás zařadí v půli cesty náhradní autobusovou dopravu, protože občas si pokecáte s cestujícími, občas tam zapomenete igelitku, a někdy se i zamilujete.
Původní publikace: 30. 1. 2018