Co se Sacharin honí hlavou

Tohle téma je jedno z těch, které mě nutí myslet si, že jsme jako lidstvo naprosto selhali. Mnozí z vás vědí, že jsem kdysi začínala ještě na platformě Blog.cz. Na ni s láskou vzpomínám. Komunita si tam přidávala hromadu komentářů. A jak to tenkrát vypadalo? 80 % z nich většinou vyjadřovalo podporu, nebo konstruktivní nesouhlas. Nebyly to zlé komentáře, pouze slušně vyjadřovaly jiný názor a diskutovalo se. Když se jednou za čas někde objevil troll, který se rozhodl pisatele urážet či psát negativa zbytečně útočně, spousta lidí se na něho sesypalo.

Už nějakou dobu mě lidé přemlouvali, abych publikovala články i na platformě Médium od Seznam.cz. A já se nakonec rozhodla, že to udělám. Zatím tam plánuji vydávat výběr toho, co sama považuji za nejlepší z již hotové tvorby, a co bych ráda předala více lidem. Tyto články při té příležitosti projdou menší, či větší aktualizací, či úpravou, takže klidně čtěte i tam. Do budoucna zde ovšem nevylučuji články úplně nové.

Mluvím o tom proto, že mě kamarád v souvislosti s tím okamžitě varoval, ať při psaní na tyto stránky v žádném případě nečtu komentáře. Protože 90 % z nich se mi nebude líbit. Vidíte ten rozdíl? A nejde tu o to, že s vámi komentující nesouhlasí, spíš že většina z těch komentářů je psaná právě zbytečně útočně a kromě nesouhlasu často obsahuje i urážku. Nebo jenom urážku. Teoreticky to dávno vím, že taková je doba. A pravděpodobně to víte i vy, co tenhle článek zrovna čtete. Ale teprve tohle rozhodnutí mě přinutilo zamyslet se nad tímhle tématem víc do hloubky.

To, že teoreticky jste obeznámeni s tím, jak se dnes lidé vyžívají v negativních komentářích, je jedna věc. Ale uvědomit si, jak moc je to rozšířené a kde všude ty komentáře můžete najít, je věc druhá. Proč je tolik lidí, co haní soutěž StarDance? Říkala jsem si, co může mít kdo proti taneční soutěži, která má lidi bavit (a mnohdy baví)? Ukázalo se, že komentujícím je to jedno, nadávají na to, co se dá… Objevují se hejty na Českou televizi, koncesionářské poplatky… jako by ta soutěž za ně mohla. Já taky nejsem zrovna nadšená z koncesionářských poplatků a klidně bych z České televize udělala rovnocennou stanici Nově, či Primě… Ale nebudu si to vylévat na hezkém pořadu. A když nenadávají přímo televizi, vychutnávají si jednotlivé účastníky a dávají to sežrat jim. Jak neumí tancovat, jak nejsou hubení a hezcí, že nesnáší jejich tvorbu, kterou se živí… Je to šílený.

Jsem v šoku z toho, jak moc se lidi naučili být zlí. Na Facebooku jedné zpěvačky jsem nalezla komentář, který jí nadával, že je píča. Doslova a nic víc. Jako pardon, ale pokud se ti nelíbí, jak zpívá, tak ji neposlouchej. A svůj názor vyjádři slušně. Ale použít tohle slovo jen tak? Že někdo netvoří, co chcete? Nebo nevypadá, jak máte rádi? Vyznává jiné hodnoty? Když ho navíc osobně neznáte? O to horší na tom je fakt, že to lidi píšou na i Facebooku. Kolik lidí je tak tupých, že to píše pod svým jménem, že jim to přijde v pořádku? Předpokládám, že většina nikoliv, ale… i tak. A kolik lidí si za tímhle účelem vytvoří profil falešný, aby se tak mohli zvráceně bavit ubližováním lidem? Z čeho jsou ti dotyční tak frustrovaní a kdo je sakra vychoval, že jim tohle přijde ok?

V reálném životě se bojíme přiznat, že se nám dárek nelíbí, abychom darujícího nezasáhli (a riskujeme tím, že ho dostaneme zase), zatímco na internetu ostatním nadáváme do sprostých slov. Třeba jen za to, jak vypadají. Nebo za názor. Tvůrčí činnost. Já se třeba pod článkem o inkluzi dozvěděla, že bych se měla probrat. Že moje vzdělání nic neznamená. Že kamarádka by se měla sebrat a místo pláče nad brzkou ztrátou práce jít studovat a pak se vydat učit, že učitelů je málo. Myslím si, že jsem dopadla vlastně ještě dobře. A ano, komentáře jsem četla… velmi okrajově, velmi málo. A to teprve po té, co mi ty texty s odlehčením interpretovalo okolí.

Zmiňuji to proto, že mi takhle situace dala možnost uvědomit si druhou stranu toho všeho. Když tvůrce nebude číst reakce lidí, jak se posune dál? Jak vypiluje chyby? Jak bude sám sebe nutit zamýšlet se nad věcmi z druhé strany? … Buď nečte komentáře vůbec, nebo v zájmu zachování svého duševního zdraví najde jen ty hezké. Což je fajn ale… Co konstruktivní kritika, či protinázor od skutečného fanouška? Když ze strachu, jak bude méně nadšený či kritický text pokračovat, všechno odsuneme pryč, neriskujeme, že se ztratíme v iluzi vlastní dokonalosti, že nebudeme schopni rozlišit hejt od nesouhlasu? Zlého člověka od jen něčím zklamaného fandy? Nebudeme se časem bát mluvit i v mezích slušnosti o tom, co se nám nelíbí, nezdá a nemáme rádi, jen proto, abychom nebyli za ty špatné?

Já vím, unést kritiku nebývá lehké. Ani tu konstruktivní. Na druhou stranu – člověk dělá chyby a mílí se, i já. A proto jsem se nad některými hlasy pod článkem o inkluzi zastavila. Říkala jsem si, uteklo mi něco? Pochopila jsem to špatně? Zamyslela jsem se a vznikl menší dovětek k tématu, který si chci ovšem nechat na jindy. Teď je důležité to, že by k tomu vůbec nedošlo, kdybych dodržela doporučení a nečetla žádnou reakci. Dnešní zlá doba bere tvůrcům šanci zamyslet se nad opačným názorem. Ale chápu to, protože se nechcete zbláznit ze špíny, kterou byste se museli prohrabávat, než byste se k nějakému adekvátnímu komentáři, na který by se dalo reagovat, dostali.

Jenže jak k tomu přijde pisatel? Taky jsem někdy vyjádřila svůj nesouhlas s tím, jak něco lidé vytvořili. Slušně. Ne proto, abych je zdeptala. Často jsou to tvůrci, které mám ráda. Ale abych je inspirovala, co zlepšit, nebo třeba už nedělat, pokud by nás bylo víc a náš názor to mohl ovlivnit… A často jsem nebyla sama. V jednom konkrétním případě jsem pak byla i dost vyjevená, když jsem sledovala, jak jsou lidé s podobným názorem tomu mému uráženi od fanoušků nadšených, mazání tvůrcem… Brala jsem to jako výraz jakési rozmazlenosti, že ten tvor nedokáže přijmout, jakmile se mu něco nepodaří a radši předstírá, že se to nestalo a vyhřívá se v paprscích nekritických následovníků. Ale až teď mi došlo – možná, že ty komentáře ani pořádně nečetl. Prostě spadly do šuplíku - raději to ignoruj, protože nevíš, co by ses tam nakonec dozvěděl. Nebo už mu ta dnešní doba schopnost poznat rozdíl mezi konstruktivní kritikou milého fanouška a zlým hejtem fakt vzala. A šedé tóny kritiky pomalu mizí…

Bojím se, že společnost je tak přehlcená internetovou nenávistí, že se bojí čehokoliv, co jenom trochu zavání nesouhlasem, i když je třeba myšlen dobře. Jak to skončí? Budou na sebe online buď lidi nekriticky milí, či odporně sprostí? A ten, kdo by chtěl být někde mezi tím, radši neřekne nic, aby nebyl za špatného?

Tenhle článek nezmění svět. Ale tou kapkou v moři. A časem bude třeba doba zase jiná…

Mimochodem i dnes najdete místa, kde lidi dokážou psát hezky, ale i tam se najde těch pár zlých… A to je smutný.