Co si myslím o tetování?
Tetování je dnes běžná součást společnosti. Už dávno neplatí, že by byli potetováni pouze zločinci sedící ve vězení. Lidé tomu propadli jako kultu (nenese to v tomto kontextu žádný negativní tón) vlastní ojedinělosti, vyznání, postoje k životu a hodnotám. Popřípadě své tělo používají jako plátno, kam zaznamenávají milníky své životní cesty. Stejně tak se najdou ovšem stále tací, kteří to považují za vrchol nevkusu.
Já osobně tetování nemám, ačkoli jsem tetovací salón už párkrát navštívila - jako doprovod. Ale již dlouhodobě mě k tomu přemlouvají. Nápadů bych měla přehršel... Od klasické růže na rameno, přes iniciály mého jména na zápěstí, po nějaký super citát na záda, pentagram na stehno... Jenže právě - ono to nikdy u jednoho tetování neskončí. A nechci mít z těla živý obraz. To se mi - subjektivně vyjádřeno - prostě nelíbí. Nedokážu to vysvětlit, ale je tomu tak. Pár tetování na těle, okay. Ale třeba celé ony moderní rukávy, tak nad nimi můj smysl pro krásu pláče. Zároveň se ovšem nedám popsat jedním tetováním tak, abych byla spokojená. Jenže víc jak jedno bych na svém těle fakt nechtěla. Takže než se tím trápit, radši zůstanu u holé kůže. Vždyť je krásná. (Ehm, nemyslím svojí kůži v egoistickém pojetí, ale kůži lidskou všeobecně.) To navíc nebolí. A stará vrásčitá kůže, kdy se delfín změní ve vytahanou velrybu, až mi bude 90... to ne.
Už od střední školy mám v hlavě i rizika s tetováním spojená. Doba pokročila, já vím, ale stejně... Náhoda je blbec. Kde mám jistotu, že zrovna já si kromě tetování nevnesu do života zbytečné zdravotní problémy? Jistota není, ačkoli je riziko v kvalitním salónu nižší. Přesto hrozba zánětů, špatné hojivosti a jizev, nakažení autoimunitní chorobou (pro její vznik může být příčina téměř cokoli) či hepatitidou C tu stále reálně existuje. TADY a ZDE. A kvůli čemu? Výstřelku módy? Zkrášlení? Nehledě na to, že může proběhnout i alergická reakce na tetovací látku. Pro mě nějak moc rizik kvůli obrázku na kůži, který se navíc prezentuje jako trvalý - pokud si ho nenecháte přetetovat. Člověk se totiž, alespoň podle mě a kapitol psychologie, neustále vyvíjí. To, co se nám jevilo jako super nápad v 18, se tak ve 26 jevit nemusí. A ve 40 může být zase všechno jinak. Pokud byste ho navíc přeci jen sundat chtěli, pěkně se to prodraží a bolí ještě víc.
Eventuality, jak se vyhnout pravému tetování a nechat se tetovat, jsou ale také. Například tetování hennou, které se nanáší na kůži a ne do podkoží. I zde se může ovšem projevit alergická reakce u alergiků. A vydrží jen pár týdnů. Podle některých zdrojů ani to ne. Což není moc dobrá zpráva, jelikož se také nejedná o levnou záležitost. Takže druhou možností, co mě teď napadá, je tzv. krystalkové tetování. Na kůži se dle motivu nalepí barevné krystalky. Výhody? Dá se to kdykoli sundat a zase nandat, nebolí to a na slunci, nebo diskotéce se to krásně leskne. Jenže teď ho za boha nemůžu najít... Moudré hlavy, dělá se ještě? Pak samozřejmě můžete vzít zavděk klasikou mého dětství, tetováním nalepovacím.
Osobně neodsuzuji nic. Jen se držím hesla - rozvážně a umírněně, všeho moc škodí a zdraví máme jenom jedno. Ať už se ale rozhodnete jakkoli... přeji vám, ať máte ze svého rozhodnutí dobrý pocit a radost celý život.
Původní publikace: 18. 12. 2017