Jdi na obsah Jdi na menu
 


Miluju, chybuju, nelituju

Původní publikace: 29. 7. 2018

Upřímně nechápu, co na tom hledání chyb lidé mají. Nejspíš mě budete podezřívat, že vám lžu, ale já v životě lituji máločeho. Ve výsledku ničeho - i potencionálních chyb, jak by řekli druzí. A nyní vám vysvětlím proč. Možná se po té i vy přestanete ptát, kde se stala chyba. Protože možná čistě teoreticky chyby neexistují.

 

Já než něco udělám, nebo se naopak rozhodnu něco neudělat, přemýšlím nad tím. Někdy dlouho, jindy hbitě, ale nakonec dojdu k důvodu, proč to, či ono rozhodnutí je v dané chvíli správné. Všeobecně, nebo pro mě. Proč bych si následně měla něco vyčítat, když to nakonec nemělo požadovaný efekt? Já se v danou chvíli rozhodla podle mého nejlepšího úsudku. A tehdy se to nejsprávnější jevilo.

 

Lidé po rozchodu často litují toho, s kým spojili svůj život. Že byl\a jiný/-á. Že lhal/a, podváděl/a, zadlužil/a, využíval/a... Ale proč litovat? Tehdy jste se rozhodli z lásky. Měli jste důvod, proč jste onomu protějšku dali šanci. A když se pořádně zamyslíte, nedalo vám to vůbec nic dobrého?

 

O tom je totiž další bod. Že vše špatné, je pro něco dobré. Zůstaňme u toho vztahu. Vztah nevyšel. Ale co když po pár měsících potkáte jeho/její sestřenici a ona vám nabídne práci, když ji zrovna potřebujete? Nestalo by se to, kdybyste nechodili s členem rodiny. Pravděpodobně byste se totiž neznali. A pokud vám připadá nepřirozená představa, že pro vás něco udělá rodina vašeho/vaší ex, tak to může být třeba jeho/její kamarád, kolega z práce, nebo známý, co jste ho potkali na společné dovolené. A nic z toho by se pravděpodobně nestalo, nestal-li by se i ten vztah.

 

Ale teď je konec a vy litujete toho, že nepojedete na tu společnou dovolenou do pralesa. Inu... Třeba místo toho budete u tety trhat jablka a potkáte tam novou a trvalou lásku svého života. A najednou nějaký prales, prosím vás...

 

A nakonec objektivně - když už se nějaká ta pomyslná chyba stane, třeba že jste si kvůli tomu expartnerovi vzali tři sta tisíc půjčku na jeho podnikaní a on/a teď utekl/a a neplatí... Je to chyba? Je to komplikace. Nepříjemnost. Musíte to zaplatit, nebo se soudit. Ale chyba? Co když byste měli možnost vrátit čas a tu "chybu" neudělat? Nepožádáte o tu půjčku a hotovo. A ten budoucí expartner dostane záchvat, pohádá se s vámi, odejde vychladnout, něčeho se napije a v nepozornosti ho srazí auto. Pak byste si možná dlouho, možná napořád vyčítali, že jste to pro svou tehdy ještě lásku neudělali a tu půjčku si nevzali. Protože vy nebudete vědět, co by nastalo si tu půjčku vzít.

 

To je totiž vlastně celý problém. My si velice často libujeme v tom, kde se stala chyba, co jsme měli udělat jinak, nebo dělat neměli. Nebo litujeme toho, co nám nebylo dopřáno. Třeba nepovedených přijímaček na školu. Ale co když bychom v té škole potkali oplzlého profesora, nebo stalkera? My často myslíme, že víme, jak by to bylo nejlepší (vlastně i tehdy, když uděláme tu "chybu", věříme, že děláme dobře), ale nevíme, jak s tím zamíchá život. Nevíme, jak by reálně vypadala ta jiná dimenze.

 

Ujede vám autobus do školy, další jede za hodinu. Vynadá vám učitel i táta. Čeká vás přednáška o dochvilnosti a otec týden buzeruje... Ale když autobus stihnete, uklouznete o přestávce na mokré podlaze, zlomíte si nohu a máte otřes mozku. Co z toho je chyba? A když neuklouznete, půjdete na písemku z chemie, na kterou jste se fakt nepřipravili, a dostanete za pět. Ale kdybyste se učili víc místo hraní her, za pár let vás to neinspiruje k tomu, abyste vymysleli vlastní... A slušně vydělali. Takže co je vlastně chyba?

 

Proto já ničeho nelituji. Nehledám chyby. Nevyčítám si. Protože vše v mém životě se stalo z nějakého důvodu, i to zlé mě nakonec dovedlo k jiným pozitivním věcem a proto, že neudělat ty potencionální chyby, neznamená, že bych na tom byla líp, než teď. Možná naopak. Možná všechny ty chyby, které jsem v tomhle životě nasekala, jsou pořád menší, než ty, co bych udělala místo nich. Možná bych byla méně šťastná. Možná víc. Možná už bych nebyla vůbec. Protože v tom jiném životě, kde napravím všechny ty chyby, budu sice šťastnější, ale na dovolené u moře mě sežere žralok... Kdo ví? Tak proč se trápit chybami, když bez nich by ten život možná vůbec nebyl zelenější?

 

Občas mě něco zamrzí, ne že ne. Ale asi bych nikdy nevrátila čas a neměnila historii. Miluju. Chybuju. Nelituju. Protože věřím. Věřím, že žiju, jak nejlépe umím.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář