Jdi na obsah Jdi na menu

Nikdy o tom nemluv aneb Politika jako tabu

8. 9. 2018

Publikováno k druhému kolu prezidentských voleb ČR 2018 (22. 1. 2018)

Druhé kolo voleb prezidenta se kvapem blíží. Mám krizi, psychickou. Protože se mi tam absolutně nechce. Což je proti mému morálnímu přesvědčení chodit poctivě volit. Ale co když k tomu mám důvod? A že mám. Chtěla jsem se o něj s vámi podělit, probrat to s vámi a zároveň se nechat povzbudit. Byl to kratičký záblesk spásného nápadu, než jsem se vrátila nohama na zem. Než jsem tu myšlenku zavrhla. Proč?

 

Na mém blogu najdete všechno možné od mého názoru na vegetariánství přes přátelství mezi pohlavím až k nevraživosti mezi městy, ale jednu věc tu nenajdete nikdy - politické preference. Důvod je prostý. Sice kolem 40 % občanů k volbám nechodí, ale to neznamená, že si nic nemyslí. A chcete-li se s někým snadno pohádat - zapřeďte s ním hovor o politice. Minimálně o tom, koho hodláte volit v prezidentských, či parlamentních volbách.

 

Proč proboha volíš zrovna zelený?

Ty volíš komunisty?!

ČSSD? To nemyslíš vážně!

 

Co všichni máte proti Zemanovi?

Jak můžeš volit Zemana?

 

Nejedna známá osobnost naštvala, nebo přišla o fanoušky, jakmile se spojila s nějakou politickou akcí, nebo se jen veřejně projevila, koho bude volit. Ale týká se to i obyčejných smrtelníků. Pod volebními statusy najdete rozhořčené komentáře opozic. Nebo ještě "lépe" vykoukne na vás status tohoto znění: "Kdo volíte XYZ odstraňte si mě, prosím, z přátel." Nikdy jsem na to nereagovala, ani nepátrala po tom, jak moc to skutečně ovlivňuje dříve navázané sociální vazby. Ale už jen ta situace mi přijde celá uhozená. Mám pocit, že ani sportovní fanoušci nejsou tak hádaví vůči opozici. Samozřejmě výjimku tvoří agresivní fanoušci. Ale že by si většina z nich odstraňovala z FB a ze života ty, mimo jejich fanklub? Vždyť jde jen o sport.

 

Jenže u voleb nejde jen o volby, ale o budoucnost naší země, chápu. Ovšem, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Ukažte mi člověka bez chyby. Ukažte mi člověka s názory, na kterých se stoprocentně shodnete - od způsobu stravování, přes dekorace v bytě po cokoli dalšího. To přece nejde. A politik je taky jenom člověk. Se svými kostlivci ve skříni, špatnými vlastnostmi, rozhodnutími, s nimiž nesouhlasíme. A jak subjektivně sčítáme plusy a mínusy, docházíme zákonitě k jinému výsledku, než soused odvedle. Je to stejné jako s partnerstvím - došli jsme k rozhodnutí, že zrovna naše drahá polovička je to nejlepší, co nás mohlo potkat. Ale to si myslí i náš úhlavní nepřítel, ovšem s jeho drahou polovičkou bychom nechtěli ani trčet 2 minuty ve výtahu.

 

Co s tím? Konstruktivní debata má smysl málokdy. Že byste se jako voliče jednoho pokusili přilákat na druhou stranu? Když jsem naposledy sdělila tatínkovi, koho budu volit, a proč v žádném případě ne toho, koho on, řekl jen: "Tomu nevěřím." Naučilo mě to všechno mlčet.

 

Můžete jen jít k volbám a doufat, že těch s duplicitním názorem vaším se u urny objeví nejvíc. Proč se kvůli tomu hádat, nepřátelit a urážet? Názor druhého tím stejně nezměníte. Takže proto vám o své politické krizi neřeknu nic. Mám strach, že bych zbytečně přišla o čtenáře. Což mimochodem nejspíš stejně přijdu, protože je přeci nelogické, že mám krizi. Volba mi má být přeci jasná - křičí jak voliči Zemana, tak Drahoše. Ach, ta politika.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář