Jdi na obsah Jdi na menu
 


Štěstí je volba

25. 2. 2019

 

Na serveru Blog.cz bylo minulý týden téma s názvem "Recept na štěstí“. Využívám toho a tematicky se k němu vracím. Více času teď totiž místo psaní článků věnuji čtení knížek. Hodně knížek.

Recept na štěstí? Existuje? Jsem si jistá, že to mnohým z vás bude znít jako klišé, ovšem já jsem se přesvědčila o tom, že Štěstí je volba

Zní to až moc pozitivně a jednoduše? Ne nadarmo se možná říká, že ty nejdůležitější věci jsou zadarmo. A taky jednoduše k dostání a k poskytnutí. Uvedu to do kontextu, aby nedošlo k omylu... 

Většinou máme v životě něco, co se nám v danou chvíli nedaří. A na tom pondělním dni můžete buď vnímat fakt, že manžel se pořád nenaučil přinést vám kytku k narozeninám, že se vám zrovna včera rozbila pračka a vás čeká sobota v robotě... A nebo to, že máte to štěstí, že znáte už 10 let kamarádku, které bezvýhradně věříte a se kterou o tom všem můžete podrbat. Někdo by za takovou důvěrnici dal půl království. Vzít to tak, že pračka je spotřebič a ty se bohužel prostě kazí... Sobota v práci je sice otrava, ale znamená příplatek na výplatní pásce... a venku je tak hezky... a maminka vám dala k narozeninám oblíbený druh diáře... Neexistuje kytka od manžela, avšak můžete si spravit náladu cestou z práce a koupit si pro radost nový lak na nehty... a večer se odměnit horkou vanou... Někdo nemá ani manžela(-lku), ani maminku s diářem a ani vanu. A jak moc by chtěl! Ale zas třeba dostává k narozeninám hromadu pugétů, má roztomilého psa a v sobotu do práce nikdy nechodí.

Můžete se rozčilovat, že jste zrovna nemocní a že nejste tak hubení, jak byste chtěli. Anebo můžete být rádi, že si prostě pár dní položíte v posteli s teploměrem, přečtete dobrou knížku a kouknete na kvalitní film, na což byste při pracovním procesu neměli čas. Zhubnout navíc dle mého není nemožné. Nebo snad v koncentračním táboře si vykračoval nějaký cvalík? Stačí změnit jídelníček, přidat trochu víc pohybu... Popřípadě - a pokud vás to neohrožuje na zdraví - se na nějakou nadváhu prostě vykašlat a počkat si na pána, co má rád ženu kypřejších tvarů... Platí i opačně pro pány, samozřejmě.

Co z toho vyplývá? Pokud chceme být šťastní, stačí jen aktivně něco dělat s věcmi, které ovlivnit můžeme. A ty, se kterými se hnout nedá, prostě buď pílí zdolat s vědomím, že jednou to bude za námi (ach, ty dluhy), nebo se s nimi smířit a vynahradit si to jinak (aneb manžel sice kytku nekoupí, ale víte, že pro vaše děti je to nejlepší otec na světě - a tu kytku vám třeba daruje bratranec). 

Samozřejmě jsou chvíle, kdy neprojevení smutku působí nepatřičně. Jen málokdo z nás by se asi necítil nešťastný v momentě, kdy nám oznámí, že nám zemřela babička. Ale... I v tomto případě nakonec zvolíme - vědomě, či nevědomě – kdy přestat viditelně truchlit (nikoli zapomenout). Ze smutku přepneme zpátky na normální režim a dovolíme si být zase šťastní. Nebo se v tom budeme utápět mučednicky navěky… Ale pochybuji, že to by si oplakávaný přál. Aby nedošlo k omylu, netvrdím, že nemáme truchlit, bát se o naše nejbližší a nemáme prožívat negativní emoce. Říkám ale, že je možné ovlivnit, abychom je prožívali pouze v nezbytné míře a adekvátních situacích a poté byli sami schopni se rozhodnout, že už toho bylo dost, že dál by to bylo zbytečně nezdravé, a pustíme si do života zase trochu pozitivní energie. 

Ano, neudělali jste přijímačky na vysokou a nepůjdete na svůj milovaný obor. Ale můžete to přeci zkusit příští rok a mezitím zažít něco nového - potkat nové lidi třeba na brigádě... Kdoví, jestli tam nepotkáte svého budoucího zaměstnavatele v oboru, který chcete jít studovat, že... Život je kouzelný ve své nevyzpytatelnosti.  

A nemyslete si, ani člověk jako já, s touto životní filozofii, se neubrání občasným pádům do temnot. Stává se to. Ale ne proto, že by na světě neexistovaly pozitivní věci. Spíš jen v tu chvíli vám připadá, že ty krásné věci, to světlo v černočerné noci je bezvýznamné oproti husté mlze, co vás obklopila. Ještě horší je ale, když to prostě vzdáte únavou. Protože se vám zdá, že vzdorovat negativním událostem a snažit se vyškrábat na ten zasloužený kopec až nahoru, je nesmyslné, nedosažitelné a ta bouřka, co vám zuří nad hlavou, snad nikdy neskončí... 

Chápu vás. Všichni občas potřebujeme dolít trochu benzínu. Mně ho vždy ochotně donesou moji přátelé, za což jim moc děkuji. Kamarádka za vás sice nenapíše absolventskou práci, ale může vám donést věneček z vaší oblíbené cukrárny. Chápavě se usmát a slíbit, že až to bude hotové, půjdete to někam řádně zapít... už jen ten pocit, že se máte na co těšit, je k nezaplacení. 

 

A jeden můj kamarád pokaždé s oblibou říkával, že vždycky je cesta ven. Sacharin, no tak mysli, dodával přitom. A já musím přiznat, že zatím měl vždycky - díky bohu - pravdu. Někdy si pro to řešení musíme aktivně dojít, někdy také riskovat a pustit se i do věcí, do kterých se nám nechce. Jindy nám spadne do klína, nebo čeká za rohem. 

Díky za tu lekci, kamaráde. Tenhle článek píšu jednak pro vás a jednak pro sebe. Moje tajná dávka benzínu na horší časy. Protože vzdát to člověk může jen jednou, bojovat může celý život. Jen to chce se občas zastavit, rozhlédnout a nadechnout… Mít radost z maličkostí, zabrat ještě o trochu víc a smířit se s nezměnitelným.

A když to přeci jen dopadne špatně, nebo se stanou zlé věci, tak to tak prostě mělo být... 

Volím si štěstí. Co vy?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Trochu větru do mlýna

stuprum,27. 2. 2019 20:44

Zkus si být den v kůži zoufalcově a rychle tě přejde štěstí. :)

Re: Trochu větru do mlýna

Jmenuju-se-sacharin,7. 4. 2019 17:28

Já v té kůži byla tisíckrát. :-)